Nejsilnější životní zážitek? Často prožívaný se ZADRŽENÝM DECHEM – vnímání nebetyčného kouzla přítomného okamžiku, obrovská vděčnost, vnitřní chvění…
Ticho si, stejně jako lásku, nemůžeme koupit. Je buď výsledkem našeho vnitřního úsilí, nebo je nám darované jako Milost z Nebe. V Tichu se můžeme občerstvit, znovu rozkvést a začít se uzdravovat. Například už pouhé ztišení nebo modlitba před jídlem pozitivně ovlivní, co z potravy následně budeme schopni přijmout. Cokoliv totiž děláme v Tichu, má jinou, vyšší kvalitu. Kromě toho, že v Tichu doslova otevíráme bránu zázrakům, tak jsme si také mnohem blíže s ostatními lidmi.
I v lásce s druhým člověkem jsou chvíle, kdy jakékoliv potenciálně vyřčené slovo vnímáme jako nadbytečné – a proto nic neříkáme a jenom spolu jsme…
Můj kamarád, spisovatel a básník Michal Čagánek, má ve svém románu Plyšový Buddha nádhernou a neotřelou myšlenku:
„Skutečným smyslem psaného není prohlubovat znalosti,
ale umocňovat ticho.“
Sám miluji, když Ticho píše sama příroda – když se Ticho ozývá ze skal nebo se třpytí na pláních posetých sněhem.
Na Tichu je ovšem nejúžasnější, že je to něco velmi reálného. V Tichu totiž přichází odpovědi. V Tichu se rodí vynálezy a přelomové myšlenky. V Tichu se vědomí rozšíří a otevře působení duchovního světa.
Kněz a historik Miroslav Herold říká, že stačí půl minuty „setrvání ve věčnosti“, aby tím pak byl celý den prozářený a my udělali neskutečné množství práce v praktické oblasti. Podobně v knize Zázračné ráno uvádí autor Hal Elrod citát Matthewa Kellyho:
„Z jedné hodiny ticha se můžeš naučit víc
než z knih za celý rok.“
Elrod proto přímo doporučuje, abychom každé ráno začali několika minutami Ticha: „Ticho je jedna z nejlepších metod, jak okamžitě snížit psychické napětí, současně zlepšit sebeuvědomění a docílit jasného uvažování“ (s. 95).
Pacienti v rekonvalescenci by měli co nejvíce spát; lidé padající pod tíhou problémů uzdravit svou mysl meditací - nám všem prospěje, když budeme do Ticha vstupovat co nejčastěji.
Tento článek zakončím myšlenkou, ze které se vlastně nápad napsat tento článek zrodil. Myšlenka pochází stylově z knihy Cesta ticha bulharského mystika Omraama Aȉvanhova. Nabízím ji k pouhé úvaze – jistě není myšlena jako vyvyšování se nebo souzení někoho, kdo raději dává přednost hluku:
„Čím jsme vyvinutější,
tím více ticho potřebujeme.“
Jiří Hamerský
Použité prameny:
Omraam Mikhael Aȉvanhov (2016): Cesta ticha. Prosveta: Praha.
