Touha
Čistou světlou pannou toužím být,
pravým půvabem a něhou smět se skvít,
ku cti svého Stvořitele každičký den žít
a úlohu svou naplnit.
Kéž světlé posily na této cestě dostat se mi smí,
vždyť laskaví mí pomocníci dobře ví,
co má duše prožít potřebuje a co ji posílí.
Kéž s pokorou a vděčností všechny dary přijímám
a v souladu s věčnými Zákony se zachvívám.
Kéž vůle má se s vůlí Boží navždy spojí,
proti níž nabádání rozumu či ega neobstojí.
Kéž čistota mého citu křišťálu se podobá
a vždy mi dobrou radu dá.
V duchu vidím obraz přenádherný
- představuje ideál pravé ženy.
Oděna jsem v ušlechtilý bílý šat,
ve vlasech bělostné lilie se třpytí,
po modravé jezerní hladině labutě plují mě přivítat.
Mávají mi vstříc ladnými perutěmi
- ó, jak u srdce krásně je mi!
Paprskům Světla nastavuji svoji tvář
a radostně vnímám jejich vznešenou chladivou zář.
Kéž vytrvám a pravé Lásce trpělivě učím se,
v každé situaci, již mi život přinese.
Pak jistě se má vroucí touha naplní
a vysněný obraz v skutečnost se promění.
Martina Burešová