Píseň lásky

 

 

... Kriste - zpěv lásky Tobě podávají city duše jako skladbu,

dílo hudební, v němž člověk si mnoho stýská, na těžký život žaluje -

v němž však se již také nesměle ozývá radost nad tím,

že přichází doba uklidnění bouří, že duše vidí již červánky

a příchod slunce do lidského žití - že vidí počátek oslavení člověka Tebou.

 

Kriste - zpěv lásky k Tobě do mého vědomí vstupuje a ono sílí,

šíří se do velikých prostorů, přesahuje již zemské hranice a Tebe se dotýká,

neboť láska je posvětila, a co je láskou posvěcené,

nabývá svatosti i práva k Tobě vejít, s Tebou žít

a účastnit se pouti vesmírem, kterou jsi nastoupil.

 

Kriste - zpěv lásky Tobě dát, zpěvem lásky Tebe oblažit -

toť nejvroucnější přání duše mé a její dluh od věčnosti

i její snaha od chvíle, kdy poznala, že člověk je Tvé dítě,

že láska je každého tvora chléb, voda a světlo,

půda s živinami, bez níž se všechno mění v poušť a holé skály,

ve smrt nebo doživotní žalář, v němž člověk žije jako vězeň,

věčně sklíčený, věčně hladový - sám a sám.

 

Kriste - zpěv lásky jen Tobě patří a nikomu jinému -

vždyť všechny lásky jsou od Tebe a jen Ty způsobuješ,

že dítě miluje matku a matka za dítě je schopna život dát -

že láska inspiruje velká díla, přítel příteli pomáhá,

sestra na sestru se usmívá

a rty lidí si políbení dají, když je duše dojatá.

 

Kriste - zpěv lásky vždy milující srdce potěší -

ó, zdali se Ty, Milující, jím potěšíš, zda zjasní tvé čelo,

zda se usmějí Tvá něžná ústa sevřená v tichý žal

nad tisícerou mukou lidských duší i nad blouděním člověka -

zda řekneš tichounce: Já zpěv tvůj přijímám,

já pro něj zapomínám na to, že lidé mi lásku dosud nedali,

ač jsem o ni žádal, ji slovem přikázal:

milovati budeš Boha svého z celého srdce svého! -

 

Kriste - zpěv lásky jak malá kytička padá na Tvůj klín -

ó, pozvedni ji a přivoň k ní, vždyť zavoní Ti celá Země;

v ní jsou chudobky z českých luhů, květy to víry a naděje,

jež se v duši rozvily a dnes je možné uvít z nich kytici, Tobě ji věnovat

a celé nitro vyzdobit Tobě na uvítanou, až v nitro vstoupíš žít.

 

Kriste - zpěv lásky Ti k nohám sype perly a zlatem voní zdaleka -

vždyť Ty si zasloužíš to nejlepší a nejkrásnější,

co lidské srdce má a dovede vyjádřit slovem;

Ty jsi již dávno měl slyšet vřelé vyznání lásky z úst člověka,

Tobě se měly vít věnce z růží, vavříny podávat,

palmovými ratolestmi zdobit cesty -

Tobě se měly klanět hvězdy a Země již dávno -

dávno Ti měli děkovat všichni, Tebe u sebe vítat zpěvem lásky a radosti.

 

Kriste - zpěv lásky k Tobě denně duše vysílá jako pozdravy,

vzpomínky na Tebe, jako tichý Tobě hold -

povznesení duše ze hmoty, vylití vřelosti srdce -

jako vroucí sliby a ujištění, že v Zemi bude hořet čistý plamen,

který bude šířit teplo láskyplnosti do všech rodin, do všech národů....

 

Boženka Cibulková

Z Písní lásky

 

Ilustrace : © Aneta Mišovie