Ty z nás, které již přešly do věku stáří  a nejen ony, si jistě rády poslechnou krásnou skladbu a procítí modlitbu Františka Saleského 

z roku1567.

Slova, která jsou i po tak dlouhé době stále živá.

Člověk si jen nerad přiznává své stáří, raději by byl stále mladý.  Ve velkém díle Stvoření má vše svůj čas. Tak také stáří,

které je přirozenou etapou života, kdy tělo slábne ale o to více náš duch může se spojovat  se světlými silami proudícími  ve Stvoření.

Také by tomu tak mělo přirozeně být.  Stáří je také účtováním prožitého života a přípravou na přechod na druhý břeh bytí.

Stáří  člověka vždy zasluhuje naši úctu a pomoc.