Jarní rozjímání
Odhoďme nelásku a povýšenost,
toť vše pro duši přetěžké břemeno,
važme si provždy daru svého žití,
buď nadevše nám svaté Boží jméno.
Přestaňme bloudit ve tmě ješitnosti
a žijme tak, jak, Bohem Otcem chtěno,
teprve potom naše lidské bytí
vodou života bude posvěceno.
Teprve potom v hloubce našich niter
rozkvetou věčné, nevadnoucí květy,
poutníček dálek – jasná duha míru
překlene láskou celé širé světy.
Pamatujme, že zrno budoucnosti
pod tíží pýchy ke žni nedozraje,
jen cestou pokory a dobrých skutků
dojdeme k branám vzdáleného ráje.
Nepátrejme, v čem chybuje náš bližní,
sledujme vpravdě stopy vlastních skutků,
pak pochopíme, že jen čistá láska
odnímá tíhu bolesti a smutku.
Postůjme tiše u pramene Světla,
nechme rozeznít strunu srdce svého,
pijme z poháru moudrosti a krásy,
pak navždy budem prosti všeho zlého.
Dech jara vane ze zahrad i polí,
v každém výdechu zrnko pravdy dřímá.
Zanechme nedůstojných rozepří
A celým bytím chvalme Hospodina.
Svatava Neumannová
Ilustrace: © Eva Lipinová