Čtení ze životopisů-Maria z Magdaly- část 3.
Přešlo několik mladých mužů. Byly mezi nimi krásné, statné postavy. Bylo jí nápadné, jak byli příkří a odmítaví k lidem. Maria by se byla nejraději propadla do země. Ale tito muži se jí líbili, vycházel z nich lesk čistoty. Ale proč ta přísnost? Kde byla ta láska, která utěšuje hledající duše? Bylo jí úzko.
To měli být učedníci prorokovi?
V tom uslyšela hlas, který jim dobrotivě, ale určitě zakazoval být tak přísnými.
„Pomyslete přece na hodinu, kdy jste stáli u jezera a ptali se: Pane, smíme jít s Tebou?“
Maria klesla na kolena, pozvedla ruce a vzhlédla: On, který toto pravil, právě kráčel kolem ní.
Bylo to tak prosté a přece v tom byl celý svět lásky, varování a napravování. I mnoho povzbuzení hledajícím.
„Je-li tento muž naplněn takovou dobrotou, můžeš se i ty přiblížit, Maria Magdaleno!“
Řekl to její vnitřní hlas. Ale on již přešel dříve než si správně uvědomila jeho přítomnost. Přece však ji zasáhl jeho pohled. A tento pohled pronikl její duši jako blesk. Bylo jí, jakoby tímto pohledem prohlédl celý její život. A ještě jedno ji napadlo: Vyhlížel jako Říman, ale díval se na ni z něho ještě druhý, mnohem zářivější obličej.
Ještě stále klečela na okraji silnice. Přicházel malý hlouček opozdilců. Přistoupily k ní dvě ženy. I ony měly jasný lesk na čele a vycházel z nich tichý mír, pečlivost a dobrota.
Přátelsky pozvedly dojatou a přijaly ji do svého středu. Vlna síly a osvěžení pronikla Marií Magdalenou. Tyto ženy měly něco, po čem Maria tak toužila. Měly lásku a čistotu a prostota jejich bytosti jim dávala velký půvab. Maria Magdalena se cítila v úkrytu.
Obě ženy, které byly v průvodu Nazaretského, ujaly se Marie. Brzy se dozvěděly, že hledala Pána. Přirozeným citem, který jim Ježíš daroval, vytušily, že tato žena měla těžký život. Přátelsky jí nabídly radu a pomoc.
Maria Magdalena mnoho nemluvila, ani nemohla. Její duše byla plná zmatku a hrůzy od té chvíle, kdy měla příležitost srovnávat sebe s těmito ženami. Teď věděla, že jí samé scházelo to nejlepší - nejvyšší statek, který žena má: Čistota!
Teď ji mučila myšlenka, že Ježíš ji zavrhne. Čím více pozorně zkoumala způsob obou žen, tím více si připadala ztracenější.
Když konečně došly k noclehu a Maria Magdalena byla umístěna v malém, ale čistém pokojíčku, opatřila ji jedna z žen ještě pokrmem. Pak odešly a doporučily jí, aby si odpočinula. Slíbily jí, že se k ní brzy podívají.
Po krátkém odpočinku však to Maria Magdalena již nevydržela na loži. Vyběhla z domu a pospíchala ulicemi. Byl již večer. Maria šla úzkou ulicí mezi vysokými zdmi. U jedné mřížované brány se zastavila a dívala se do kvetoucí zahrady. Bylo jí jakoby z otevřené síně domu na druhém konci zahrady zazníval hlas, který rozechvěl její srdce. Tak mluvil jen Jeden.
Kdo jednou slyšel hlas Boží a otevřel svou duši, ten nikdy víc nemůže na něj zapomenout. Tak se stalo i Marii. Znovu ucítila jemné chvění v srdci, opět se jí třásla kolena a znovu cítila, jak jí probudí horká vlna blaženosti, která překryla hořkou bolest její bezcennosti. V Marii Magdaleně to zabouřilo a ona zapomněla své dobré výchovy. Teď mluvil již jen její touhyplný duch, který ji hnal k nohám Páně tak, jako kdysi již klečel před jeho silou. Duch se upamatoval na prosbu a slib, o němž rozum již nic nevěděl.
Byly to dny před Velikonoční slavností a Ježíš chtěl jít se svými učedníky do Jeruzaléma. Byli hosty v domě Šimona v otevřené síni, která skýtala vyhlídku do zahrady a na dolní městečka. Zvolna se snášel večer, ve větvích vysokých pinií zněl tichý šum. Bohatá květinová výzdoba vysílala své vůně do síně.
Ježíš byl velmi tichý. Seděl v kruhu svých učedníků, nad nimiž se vznášelo tiché napětí. Jakoby tušení nějakého zlého obratu událostí, jímž se nelze vyhnout.
Tu zazněly spěšné kroky a ze zahrady hlas strážce.
Avšak žena, která přicházela, se nedala zastavit. Pospíchala krátkým, tichým a rychlým krokem, jakoby se sama bála, že ještě v poslední chvíli ztratí odvahu. Vyběhla po schodech a přistoupila k Ježíši. Sklonila se před ním hluboko a líbala jeho nohy.
Měkký závoj, který ji téměř zahaloval, sklouzl dolů a záplava zlatěrudých vlasů zahalila její tvář. Nezadržitelně tryskaly slzy z jejích velkých očí, které s němou prosbou vzhlížely k Pánu. Ježíš se mírně naklonil a s trpělivostí i velkou vážností se díval na ni.
Učedníci však a zvláště hostitel shledávali rušivý vpád této ženy velmi neslušným. Šimon pravil Ježíšovi:
„Vím, že je to velká hříšnice. Neměl bys ji vykázat?“
Šimon byl farizej. Ježíš se na něho podíval, pak zkoumavě pohlédl na kruh všech těch, kteří byli kolem něho a mírně potřásl hlavou.
„Slyš, Šimone, mám ti něco říci: Jeden věřitel měl dva dlužníky. Jeden byl dlužen pět set grošů a druhý padesát. Protože oba nic neměli, odpustil dluh oběma.
Vidíš tuto ženu? Ona mne umyla slzami a pomazala mé nohy mastí. A ty, učinil jsi totéž?
Mnoho hříchů je jí odpuštěno, neboť ona odevzdala mnoho lásky. Komu se však málo odpustí, ten málo miluje.
Maria Magdaleno, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, tvá víra ti pomohla. Odejdi v pokoji!“
Maria Magdalena vstala a vyšla. Jakoby s ní spadla veliká tíha.
Ti však, co seděli kolem stolu, velmi se divili, že Ježíš odpouští hříchy.
„Kdo je tento, že může odpouštět hříchy?“ Pravil jeden druhému a báli se.
Kolem Marie Magdaleny se snesl světlý záhal, který ji ozářil. Nitky falešných pout odpadly. Byla šťastná. Šla odtud jako ve snu a nevěděla ani, jak se dostala zpět. Brzy byla opět pohromadě s ostatními ženami, do jejichž blízkosti ji všechno táhlo. Cítila, že teď může s nimi mluvit bez ostychu a tázat se jich na vše, co ji tak zajímalo.
Bylo jí stále více nápadné, jak prostě a přirozeně přijímaly všechno co se během dne seběhlo a jak radostně přikládaly ruce všude tam, kde mohly jiným nějakým způsobem pomoci.
Pozorovala každé jejich hnutí. Cítila jejich úmysly a myšlenky a s otevřenou duší naslouchala jejich slovům. Chtěla se od nich učit. Věděla přece, že sám Ježíš je vedl, žehnal a osvítil.
Mluvily s ní o Ježíšovi a z každého slova svítila jejich věrnost, láska a oddanost Pánovi.
Pokračování příště
Úryvek z knihy Zaváté doby se probouzejí- Maria z Magdaly
Ilustrace: Zuzana Denková