Babičko jak se vyrovnáváš s bolestí?

" Babičko jak se vyrovnáváš s bolestí?"
" Rukama, drahá. Když to děláš svou myslí, bolest ještě víc ztuhne."
" Rukama, babi?"
" Ano, ano. Naše ruce jsou anténami naší duše. Když je rozpohybuješ šitím, vařením, malováním, dotýkáním se země nebo je ponoříš do prostoru, posílají signály o péči, do nejhlubší části Tebe a Tvá duše se uklidní.
Takhle už nemusí posílat bolest, aby to ukázala."
" Jsou ruce opravdu tak důležité?"
" Ano, děvče moje. Mysli na miminka: díky svým dotekům poznávají svět. Když se podíváte na ruce starších lidí, vypráví o svých životech víc než jakákoliv jiná část těla. Vše, co je vyrobeno ručně, tak se říká, je vyrobeno srdcem, protože je to opravdu takto: ruce a srdce jsou propojeny.
Masérky to vědí: Když se dotýkají těla jiného člověka rukama, vytvoří hluboké spojení.
Mysli na milence: Když se jejich ruce dotýkají, milují se tím nejúžasnějším způsobem."
" Moje ruce babi... jak dlouho jsem je takhle nepoužívala!"
" Pohni s nimi děvče moje, začni s nimi tvořit a všechno v tobě se pohne. Bolest nezmizí.
Ale bude to nejlepší mistrovské dílo.
A už to nebude bolet.
Protože dokážeš vyšít nebo namalovat či postavit svou podstatu."