Stres

01.04.2011 11:17

 

Předmluva redakce:

Všechny denně zápolíme s množstvím situací, které nás tíží, tlačí a trápí. Chvíle, kdy se cítíme lehce a šťastny, snadno střídají okamžiky, kdy je nám smutno a teskno. Říkáme si, že je to náš osud, že za to vše mohou přeci vnější události. Ale pomysleme vždy na to, že nic z toho, co nás potká a co musíme prožívat, k nám nepřichází náhodou. Vždy je to něco, co jsme si kdysi utkaly v nitkách našich osudů. Toto vše se k nám vrací po své elipsovité dráze a přichází to k nám, abychom to vyrovnaly, napravily a poučily se. Každá událost a prožívání je pro nás tou nejlepší školou v tom, co ještě neumíme zvládnout, a můžeme to vnímat jako nesmírnou milost - možnost smazat své staré viny a pochybení. Proto vše, co nás uvádí do stresu, je pouze námi stále ještě nezvládnuté uchopení situace. Proto je tak důležité uchovat si čisté spojení s nádhernými světlými proudy shůry. Každodenní modlitbou, propojením našeho nitra s pravěčným zdrojem všeho Života, jen tak můžeme s harmonií ve svém nitru čelit všem, byť i těm sebetěžším situacím. Shůry dostaneme sílu, abychom vše s přehledem a v klidu zvládaly. Je to jako bychom byly naším světlým naladěním oděny v zářivý plášť, utkaný ze Světla, který k nám nepropustí nic negativního, pokud tomu samy nepodáme ruku. Proto střezme bděle čistotu svého nitra. Utkejme si v duchu světlý oltář, kam klademe jen ty nejčistší myšlenky a city, a nenechme jej ničím pošpinit.

 

                                                                                                                                            

Kdy vlastně dochází ke stresu - ke stresové situaci? Slovo stres se velmi často používá v běžné řeči, ale co vlastně znamená? Z hlediska dnešní medicíny je stres považován za nervovou a hormonální odpověď organismu na podněty - stresory, které narušují vnitřní rovnováhu, nazývanou homeostáza. Jde tedy o podněty, které vyvádějí organismus z rovnováhy - z rovnovážného vnitřního stavu, při kterém probíhá v organismu vše takovým způsobem, že tělesně funguje všechno správně, optimálně. Podnětů zvenčí, tedy mimo organismus, ale i zevnitř organismu může být nespočet, ale odpovědi organismu na ně jsou velmi podobné. 

Původně se při hodnocení stavů stresu u všech živých druhů v přírodě uvažovalo, že jde o odpověď organismu, který se aktivuje při útoku nebo útěku ze situace ohrožující život. V přírodě však takový stav netrvá dlouho. Když to velmi zjednodušíme, tak při útoku lišky na zajíce aktivuje se organismus prostřednictvím stresu tak, že liška, která útočí, protože je hladová, i zajíc, který se útěkem snaží zachránit si život, zvýší výkon. Trvá to ale jen krátce. Buď liška zajíce chytí a sežere, čímž stres končí, nebo jej nechytí, zajíc uteče a stres tím skončí také. Vše trvá několik sekund až minut a poplachová reakce u obou končí bez ohledu na to, zda se již lišce útok povedl, či nikoliv. Vše v organismu se zklidní a dostává se opět do rovnováhy. Na tyto krátkodobé situace jsou organismy, včetně lidského, dobře vybavené a nevedou k tělesným ani duševním poruchám, pokud nejsou mimořádné síly - intenzity.


Na stresy dlouhodobé, byť nízké intenzity, vybaveni nejsme. Jako příklad si představme, že někdo by na nás neočekávaně vylil vanu studené vody. Budeme v akutním stresu psychickém, protože se lekneme, a také v stresu navozeném fyzikálním podnětem - studenou vodou. Stres tohoto typu odezní velmi rychle. Uvědomíme si, že se vlastně nic mimořádného nestalo, osušíme se, převlečeme se a za hodinu či dvě nabudeme opět úplného vnitřního klidu. Pokud by však totéž množství vody po kapkách kanulo na hlavu člověku, který by se tomu nemohl nijak vyhnout a bránit, přivedlo by ho po několika dnech či týdnech do stavu vážné psychické poruchy. Ve středověku takovýmto způsobem mučili lidi. Právě tento typ malých, ale dlouhotrvajících "kapajících" stresových podnětů na nás lidi útočí v každodenních problémových situacích. 

 

Dejme teď ale stranou stresové situace podmíněné fyzikálními, chemickými či jinými materiálně podmíněnými podněty jako je bolest mechanická, po popálení, poleptání, poškození v souvislosti s intenzivním hlukem, poraněními, a podobně. 

Věnujme se stresu duševně podmíněnému, psychickému, který se odráží na našem těle. Čím je tento psychogenní stres vlastně podmíněný? Je stres - tedy reakce organismu na zátěž, na stresor - dán situací, kterou prožíváme? Ne! 

Situace, kterou život v prožívání v mezilidských kontaktech před nás předkládá, je jen zkouška, zda budeme reagovat stresově nebo ji budeme řešit bez stresu. Vezměme si příklad, že se něco stane v přítomnosti dvou lidí. Řekněme kupříkladu, že oba rodiče budou při tom, když dítě rozbije nechtěně drahou vázu. Otec bude podrážděný, bude ve stresu, a matka prožívá celou situaci klidně a bude otce i dítě uklidňovat, aby se netrápili, že je přece jasné, že dítě to udělalo neúmyslně. Oba rodiče prožili totéž, oba byli při tom, když dítě rozbilo vázu, ale otec reagoval stresově, zlostně, a matka klidně s nadhledem a laskavě. 

Stres není dán tím, co se stalo, ale tím, jestli to, co se stalo, umím nebo neumím správně vyřešit. Stres, obecně řečeno, není dán konkrétní situací, ale tím, zda člověk prožívanou a životem předloženou situaci je nebo není schopen zvládnout správně. Stres tedy, jednoduše řečeno, není dán tím, co se stalo, ale tím, jestli to, co se stalo, jsme nebo nejsme schopni správně a rychle vyřešit, jestli umíme zaujmout k problému správný postoj. Situace v životě při setkáních s jinými lidmi nás vlastně jen zkoušejí, jestli jsme se už konkrétní typ situace naučili nebo ještě nenaučili řešit - zvládnout. Reagovat můžeme jen správně nebo nesprávně. Pouze při nesprávné reakci dochází k negativnímu stresu různé síly. 

Správně reagovat znamená řešit situaci klidně, laskavě, spravedlivě, přísně. Nesprávně - znamená řešit situaci zlostně, netrpělivě, závistivě, strachem, trápením se, nenávistně ... 


Pokud tedy opakovaně reagujeme na situaci života stále stejným typem psychického stresu, vyvolávajícím v nás nepříjemný citový stav, měla by to být pro nás výzva, učit se tyto situace zvládat. Pokud to nedokážeme, tak je jen otázkou času, kdy naše tělo bude chorobou oznamovat, že jsme překročili limit trpělivosti systému života a poškodíme některý z orgánů našeho těla. 

Naše orgány reagují podle toho, jaký negativní stres prožíváme. Různé druhy nepříjemných citových stavů "útočí" na různé orgány a vyvolávají jejich poruchy. Naopak vnitřní stav lásky, spravedlivé přísnosti, radosti či štěstí v našem těle nikdy nevyvolají chorobné změny. Víme však skutečně, co je to láska?

 

 

Z knihy MUDr.I.Rusnáka : Choroba jako pomoc při poznávání zákonů života