Moudrost amerických indiánů část 2.

24.02.2011 08:34

Naši starci k nám promlouvají

Cítím bolest a hněv nad tím, že jste v honbě za pokrokem rozryli povrch této planety, a to, co nazýváte biosférou či ekosférou, a co mí lidé jednoduše nazývají Matkou, jste zanedbávali a zraňovali.

Naši starci k nám promlouvají, že je třeba učinit více, než jen zachránit to, co zbývá z našich původních domovů.

 Musíme přispět k celkové změně názoru na svět… aby lidstvo zachovalo prostředí, o které se všechny kultury a národy dělí.

                                                                                                      Ruby Dustan-   Indiánský kmen Lytton

 

Člověk bere s přemírou z darů matky Země, aniž je plně využívá, aniž si jich váží a je za ně vděčen. Země skrývá své bohatství a je nastavena tak, že může stále plně dávat všem budoucím generacím právě tak hojně, jako dávala generacím před námi. Od dnešního moderního člověka je tolik pošetilé, že bez předchozího pochopení a poznání pradávných zákonitostí, rovnováhy v přírodě a toho, jak může plně darů přírody využít, jen drancuje Zemi .

 Hovoří o velkém technickém pokroku, o své vyspělosti, povyšuje se nad dřívější, prostěji myslící, v souladu s přírodou žijící národy, a viditelně si sám pod sebou podřezává větev. Což chceme, aby naše děti musely dýchat znečištěný vzduch, aby musely kupovat mrtvou vodu balenou v plastech, když jsme všechny živé toky a klokotající říčky otrávili? Chceme, aby naši potomci museli jíst potraviny nahrazované chemickými látkami, namísto živinami a vitamíny sálající ovoce a zeleninu z našich zahrad? Chceme, aby žili v betonových městech plných hluku, smogu a místo výletů do nádherných zdravých lesů chodili do přeplněných, uměle vytvořených zábavních center?

 Již nyní je tomu tak. Dnešní blahobyt, po kterém jsme za dřívějších časů toužili, nám nepřináší naplnění a opravdové štěstí. Proto je třeba, abychom snad ve svých dějinách, či ve svém nitru nalezli prazáklad, abychom našli pravou podstatu a takové vědomí a vědění, na kterém se dá stavět a na němž může vykvést znovuzrozená společnost, která bude žít životem, jenž bude v harmonii, jak říkají indiáni, s Matkou. Budeme žít tak, že se nám bude všeho potřebného dostávat a současně bude zachován trvale udržitelný rozvoj. Jak nalézt tu správnou cestu, jak změnit náš názor na svět?

Moderní člověk se neohlíží vpravo ani vlevo a vidí jen svůj prospěch. Je třeba, abychom byli nejprve žáky, kteří se učí. Učí se,  pozorují  a poznávají pradávný běh bytí, podstatu života samého.

Před dávnými věky byla Země s láskou připravována mnohýma rukama Božích služebníků k tomu, aby na ni směl přijít člověk, který se zde naučí moudrosti a bude všechno bohatství, které je mu zde jen propůjčeno, zodpovědně spravovat.

Člověk je na Zemi hostem a všechny její dary jsou mu k dispozici. Jak bychom se my sami zachovali k hostu, kterému jsme připravili nádherně prostřený stůl a on by se choval neukázněně jako to nejsvéhlavější dítě? Nejspíše bychom jej bez prodlení vykázali a již více bychom jej nepozvali. Jakou trpělivost a nepochopitelnou Lásku musí k nám, malým nerozumným lidským tvorům chovat Stvořitel, že nás již dávno nevykázal? Jeho láska však není bez spravedlnosti a bez přísnosti. Již nyní může člověk pociťovat, že on sám není pánem na Zemi, ale že se Země začíná otřásat. Lidem, kteří si mysleli, že mohou vše, dává  jasně najevo, že síla, která ji stvořila a která jí udržuje při životě, tak, jako nás všechny, je mnohem mocnější a nenechá již více hloupého člověka ničit nádheru a bohatství, které patří všem tvorům, ne jen lidem této generace. Všichni tvorové žalují na člověka, neboť  jim vytěsnil a zničil nádherné místo k životu.

Současnou situací, jak po stránce ekologické, tak také vším, co se kolem nás děje, jsme nyní vyzýváni, abychom skutečně změnili svůj dosavadní postoj ke světu. Jsme  jedni z mnoha tvorů, kteří zde žijí. Se všemi máme žít v harmonii právě tak, jako rostou stromy v lese- každý má právo na světlo a místo k životu. Naučme se nejprve naslouchat a poznávat, dříve než budeme chtít vést, řídit, rozhodovat a … ničit. Jak říkají staří indiáni- buďme v souladu s Matkou.

 

My ženy máme možnost svým nitrem vyciťovat, co je správné, a co nikoli. Posilujme myšlenky Lásky, harmonie, čistoty a milujme vše, co žije a usiluje ke světlu, ať jsou to zvířata, rostliny, či lidé. Čisté srdce, dětská radost a láska v srdci, to je řeč, které rozumí všichni tvorové- nejen zvířata a rostliny, ale i nám lidem neviditelné bytosti přírody, kterým dnešní člověk tolik ublížil. Otevřme jim svá srdce a tiše naslouchejme, navažme ztracené spojení se všemi bytostmi, které tvoří a pečují o čistou nezkalenou přírodu a o naši matku Zemi. Naučme se poznávat pradávnou moudrost Života. Potom poznáme, která cesta je správná a vede tak vzhůru k ozdravění a záchraně.

 

Modlitba kmene Ojibwayů 

Posvátnou cestou

Děde,

Pohleď na naše provinění.

Víme, že v celém Stvoření

Jsme to byli jenom my lidé,

 kteří sešli z Posvátné cesty.

Víme, že to jsme my,

Kdo se rozdělili,

A my to jsme,

Kdo se musí opět spojit

a vydat Posvátnou cestou.

Starče,

Svatý,

Nauč nás lásce, soucitu, úctě,

Které nám pomohou zhojit zemi

a sebe navzájem.

                                                                                 

Čerpáno z knihy Moudrost amerických indiánů- Steven McFadden

 

 
 
0Share
 
 
 

Sem môžete vložiť nový alebo pretiahnuť existujúci obsah.