Krása ženy

14.01.2011 12:09

Každá žena touží být krásná. Krása je něco, co ji stále přitahuje. Ženy se snaží všemožnými způsoby, aby byly skutečně  krásné. 

Krása… zaposlouchejme se do tohoto pojmu.

 

Představme si, co prožíváme, když po dlouhé zimě, kdy celý kraj pokrývá samý sníh, počínají pod hřejivými paprsky slunce klíčit, růst a vykvétat první květiny. Později se vše začne zelenat svěží jarní zelení a když přejde ještě pár týdnů, můžeme spatřit, že i stromy jsou samý květ. Při pohledu na rozkvetlou jabloň, která vyrůstá z koberce jasně zelené trávy a nad jejíž korunou se klene obloha té nejkrásnější modré barvy, vydechneme: „To je krása.“

 

Ano, příroda dokáže být ve všech formách krásnou. Dokonce i všechna volně žijící zvířata v sobě nesou svůj díl krásy. Ladné skoky antilop, běh levharta, který se neslyšně dotýká země, nádherný let ptáků i běh koně- ve všem je nádherná souhra pohybů, ladnost v každém směru. Všem tvorům je toto vše zcela přirozené. Při odpočinku i při největším vypětí sil při lovu jsou tato zvířata stále krásná a ušlechtilá.

Krása rostlin i tvorů v přírodě je od nich neoddělitelná. Bez ní by ani nemohli být, jsou krásní v každé denní době.

 

Měřítko krásy dnešních žen závisí na tom, jak je právě dnes  pojetí krásy nastaveno. To, co bylo moderní před deseti lety, je nyní již překonáno a ženy musí stále měnit šatník, svůj vzhled, ba i barvu vlasů či make-up. Ženy automaticky přijímají to, co pro svůj zisk vrhají na pulty módní návrháři bez ohledu na vlastní vkus, osobnost či postavu. Vždyť každá jsme zcela jiná, máme jiné touhy, přání, vlohy, baru vlasů, postavu, ale všechny do jedné bychom se oblékaly do toho, co je právě v módě...

 

Naše duše však touží po svobodě, touží rozepnout svá křídla a vyjádřit vše, co v ní dřímá, své touhy a ideály, které v sobě nese. Uvolněme se z pout dnešních zvyklostí a buďme již konečně samy sebou. Nechme se vést hlasem svého nitra a jděme za tím, kam to naši duši skutečně táhne. Nevadí přece, když budeme jiné než ti ostatní, ba právě naopak. Tak, jako naše oko potěší rozkvetlá louka plná různorodých květin, kdy tu nás potěší zvonek, jindy nás uchvátí prostá krása kopretiny, tak jsme i my každá jiná. Každá z nás nese v nitru skryty jiné schopnosti a dary. Hledejme ve svém nitru, čím právě my můžeme přispět k blahu světa, co právě my můžeme umět nejlépe. Tomu se věnujme a to nechme rozkvést. To jaké jsme, naši osobnost nechme zobrazit i navenek. Buďme samy sebou v tom, jak si češeme své vlasy, jak kráčíme po ulici či jaké šaty si právě dnes zvolíme. Můžeme být květinou, která není stejná jako ostatní, je jiná, možná i jediná svého druhu,  která může krásou, jež je vlastní právě jí, potěšit oko znaveného poutníka a v mnohém obohatit své okolí.

 

Když z malé holčičky vyrůstá dívka, je tvárná, otevřená všem proudům zvenku a vše na ni silně působí, ať je to zpočátku vzor rodičů a poměry v rodině či kamarádky a přátelé, kteří nás ovlivňují a mezi nimiž chceme mít své místo. To, že v dětství chtěla mít každá z nás alespoň jedny dlouhé lehounké vílí šaty a vlasy až do pasu, pozvolna zapomínáme a hledíme mít to, co nosí ostatní, aniž bychom zvážily, zda je to opravdu krásné či nikoli.

 

Každá žena může být krásná, a to dokonce v každém věku. Neboť to, co činí naši bytost skutečně krásnou, není módní šat, účes či make-up, ale je to něco, co můžeme mít v každé denní době a co je od nás neoddělitelné. Je to krása, která vychází zevnitř, z naší duše. Neboť žena, která touží po všem, co je krásné, čisté a ušlechtilé, po hodnotách, které jsou trvalé a věčné, je v nitru krásná. A tato krása duše vyzařuje na povrch a září z její bytosti jako jakési vnitřní světlo. 

Je to radost, která rozsvítí naše oči mnohem lépe než ta nejlepší líčidla a řasenky.

Je to vnitřní mír, který uhladí naše vrásky a zjemní rysy naší tváře.

Je to dar mírné a pravdivé řeči, která vychází z našich úst, dále pak úsměv, který zkrášlí naše rty mnohem lépe než sebedražší rtěnka.

Je to láska, která  změní celý náš obličej mnohem lépe než nový make-up, pokud skutečně vychází z našeho nitra. Láska, která se zrcadlí v celém našem jednání, v přístupu k druhým lidem, a jež se projevuje srdečností, laskavostí a soucítěním.

Je to půvab, který učiní ženu v každý čas ušlechtilou bytostí s královským šarmem.

 

Buďme přirozené, mějme rády svou barvu vlasů a druh postavy, protože je to náš duch, který si před narozením tvoří své tělo. A právě tělo, které nyní nosíme, je pro nás tím nejlepším nástrojem, který jsme mohly získat pro prožívání dobrého i zlého v tomto našem životě. Buďme za něj vděčny a mějme ho rády takové, jaké je. 

 

Proto nemusíme měnit barvu vlasů, či umělým způsobem formovat svou postavu, abychom byly krásné, ale nalezněme krásu ve svém nitru a usilujme o pravé čisté hodnoty, kterých budeme chtít v životě dosáhnout. Buďme svobodné i v tom, že nebudeme slepě poslušny hlasů módních trendů dnešní doby, ale poslouchejme hlas svého srdce. Volme takový účes a šat, který bude odpovídat naší osobnosti. I přes dnešní omezené možnosti koupit v obchodě šaty, které bychom si přály, můžeme nalézt i jiné cesty, jak se odívat podle toho, jak to samy cítíme. Možná nás to donutí k větší činorodosti a tvořivosti. Budeme pak mít radost z toho, co si samy vytvoříme a co bude naplňovat náš osobitý šatník. 

Můžeme říci, že šaty skutečně dělají člověka, neboť náš oděv nás ovlivňuje a většinu lidí osloví nejprve náš zevnějšek.

Naučme se poznávat svým nitrem pravou krásu, hledejme ji, neboť v dnešní době je jí mezi lidmi žalostně málo. Učme se naslouchat hlasu svého nitra, který k nám tiše promlouvá o tom, co je krásné, ušlechtilé, co dává naší duši křídla a co je oproti tomu hrubé a táhnoucí nás dolů jako závaží. Váháme-li, co si obléknout, vnímejme bez ohledu na své zvyklosti a na veřejné mínění, jak se cítí naše duše v oděvu, který nás obepíná a obnažuje, nebo naopak, jak je nám v dlouhých vílích šatech. 

 

M.M.