Dar nového dne část 3.

11.07.2011 13:30
 

Jak se nám daří naplňovat vše, co jsme si předsevzaly? Víme si již rady s každou situací a rozdáváme kolem sebe stále jen lásku a radost? Udržíme si vždy a za všech okolností v nitru spojení s nádhernými proudy Světla?

Není to zdaleka tak snadné, jak bychom si to představovaly. Někdy je to dokonce tuhý boj. Nemáme však bojovat s lidmi, křičet na děti, měnit povahy svých bližních. Oni mají tak jako my svobodu vlastního rozhodování. Ani nám by se nelíbilo, kdyby nás chtěl někdo násilím měnit a vnucovat nám své vlastní přesvědčení. Nemáme si snad stoupnout na ulici a hlásat lidem, aby se změnili. Boj za Světlo se odehrává v našem nitru, musíme přemáhat sebe samé a své vlastní slabosti. Když o něco jde a pokud se na nás někdo dívá, napneme v tu chvíli své síly a překonáme se, chováme se bezvadně. Jako když vojáci v boji vydají při střetu s nepřítelem všechny své síly nebo jako když závodník či baletka podá při soutěži ten nejlepší výkon.

Ale obstojíme i při těch obyčejných a zcela všedních situacích v životě, kdy se zdá, že snad o nic nejde? Když jsme samy doma například s dětmi, máme někam odejít na návštěvu, kde chceme zapůsobit a něco hezkého předat, děti právě křičí, ve vypjaté situaci, kdy je nejvyšší čas odejít, zjistíme, že nemůžeme najít klíče, nebo si děti právě vzpomenou, že potřebují na záchod. Udržíme si klidnou hladinu ve svém nitru neustále? Ke každé z nás přicházejí určité situace, které nás „dostanou“ a které čas od času nezvládáme. Rozčílí nás to a my potom opět velmi obtížně hledáme  ztracenou rovnováhu a to hezké ve svém nitru, pro co tam kvůli našemu rozčilení není již místa.

Berme to tak, že takové situace jsou pro nás doslova trenažéry, na kterých se učíme. Ony nás zkoušejí, zda si dokážeme udržet to, za čím si chceme stát, a nebo zda si to necháme snadno vzít. Při pohledu zpět zjišťujeme, že se nám to krásné ztrácí  skutečně snadno a že jsme se nechaly tak lehce vyvést z míry úplnou zbytečností. V tu chvíli jsme podaly ruku do myšlenkových světů,  které nejsou  vůbec pěkné a jež v dnešní době převážně obklopují nejbližší okolí  naší Země. Proto je tak snadné, nechat se strhnout. Kolem Země je našim zrakům skrytý myšlenkový svět lidí, kterých je zde převážná většina. Jsou to světy myšlenek lidí, kteří nemají vyšší morální či duchovní cíle a netuší  nic o veliké zodpovědnosti každého člověka za jeho skutky, slova i myšlenky.  Myšlenkové světy kolem Země jsou dusné, kalné a jejich zobrazení můžeme vidět v mnoha filmech. Můžeme si to představit jako hustá mračna, která obalují Zemi a nepouští k ní zářící sluneční paprsky. My však víme, že i při zamračeném dni je stále nad mraky modrá obloha a zářící slunce.

Proto se snažme za každou cenu prolomit příkrov dusných myšlenek, abychom mohly dosáhnout dál, výš, tam kde září slunce z modré oblohy. Spojujme se svým nitrem s oblastmi, které jsou zářivé, přenádherné, a které jsou zákonitě mnohem výše, než je naše Země. Není to snadné, neboť jsme naši schopnost cítění a ladění se na světlé proudy možná již dlouho zanedbávaly. Chceme nyní kráčet po cestě, kterou jsme dlouhou dobu nepoužívaly, je proto zarostlá trním, a tak postupujeme velmi pomalu, čas od času se zraníme, zlobíme se, ale neustávejme, jděme dál. Pomysleme na to, že snad tuto cestu prošlapáváme i pro druhé. Nepolevujme ve svém úsilí, stojí to za to. Naši snahu snad málokdo z lidí ocení, ale největší odměnou a radostí za to je stále vzrůstající pocit štěstí a blaha v našem nitru. Prožijeme samy, jakou radost nám bude činit to, když se budeme moci v duchu stále koupat v paprscích zářícího Světla, smět být tímto světlem prostoupeny a předávat je dále.

Jelikož jsme schopnosti svého ducha doposud plně nevyužívaly, musíme se tomu znovu učit tak, jako když se chceme učit hrát na housle. Je to sice ušlechtilá a krásná činnost, známe noty a umíme zpívat, ale tomu, abychom mohly krásně hrát na tento hudební nástroj, předchází tvrdý trénink a každodenní cvičení. Pomysleme však na to, že mnoho lidí  se dnes probouzí ze spánku svého ducha. Chtějí  se změnit a  změnit i svět kolem sebe. Jeden se naučí hrát na housle, i když je to těžké, druhý zase na harfu, třebaže je to velmi náročné. Někdo hraje na buben, který je také potřebný. Dohromady můžeme vytvořit orchestr, jenž bude ladit a hrát nádherné skladby inspirované nádherným zněním čistých přenádherných sfér, které se budou vznášet vzhůru jako dík velikému Stvořiteli, z jehož tvůrčí síly jsme vznikli, smíme trvat a tvořit svá díla.

 

 

M.M.